Název

Podzim na Poloninách

Popis

...ráno hmlisto, večer tak isto
Seznamovací výlet na Poloniny, příliš krátký na bližší poznání... Jenom cesta do Runiny trvá stejně dlouho jako do Černé hory a je to jen začátek řady překvapení, která se skrývají v tomto překrásném kraji. Jistě za to může především jiná zakřivenost časoprostoru. Všechny lákavé vrcholy jsou příliš vzdálené na to, aby se v jeden den dala stihnout cesta tam i zpět, a na bivakování jsme nebyli připraveni. Ubytování v nocležně, která slouží k tomuto účelu už asi tak 200 let, i když nyní trochu zmodernizovaná. Pan domácí oddaný svému poslání, v horách zná každý kámen, upozorní na všechna možná úskalí různých tras, naštípe dřevo a než se vrátíte z túry, zatopí v kamnech i pod kotlem, aby si zmožený turista mohl dopřát teplou sprchu a příjemný odpočinek, který navíc zpestří vtipnými historkami. (Mně se nejvíce líbila jedna o českých chlapcích, kteří zdejší místa navštívili s rozhodnutím vyfotit si medvěda. Trávili v lesích celé dny ověšení drahými fotoaparáty a velice doufali, že se na ně usměje štěstí. Nu, štěstí se skutečně usmálo, fotku sice neudělali, ale neztratili žádný ze svých přístrojů, když po spatření medvěda udatně a překotně prchali.) Domorodci s kulturním a politickým přehledem lepším než vzdělanci ze západu. Medvěd v noci na zahradě (kradl jablka). V nepřístupných kopcích neuvěřitelně rozsáhlé zákopy z 1. světové války, kde dodnes dobrodruzi pátrají po munici a kdoví po čem (ač je to zakázané). A žijí tady zubři, dlouho poté, co byli vystříleni, prý kohosi napadlo začít je chovat v oboře, oni však prolomili oplocení a od té doby se utěšeně množí a putují po trasách svých předků...

Nastavení