Omlouvám se všem za nepravidelnost mých reakcí a komentářů, většinou sotva stačím sledovat, jak vám rajčátka utěšeně rostou, a i svou zahrádku obdělávám jen zřídka. Ostatně ty mé plody nejsou právě výstavní a i když upřednostňuji ty bio, občas se zde můžete setkat i s hybridy. Nejsem si jistá, zda jsou všechny poživatelné, proto buďte při jejich konzumaci nanejvýš obezřetní.
reklama
1 fotka, 20.12.2018, 50 zobrazení, 17 komentářů
4 fotky, 26.10.2014, 73 zobrazení, 4 komentáře
Když mimozemšťané chtěli proniknout do tajů chování, nepochopitelných zvyků a projevů lidí z planety Země, hledali ideální řešení. Bylo nutné sledovat člověka v jeho přirozeném prostředí ve chvílích, kdy jeho chování nepodléhá autocenzuře. Sledování tedy muselo být zcela nenápadné, řekněme dokonce lidmi nepostřehnutelné, což vyžadovalo bravurní a elegantní technické propracování. Vyslali tedy bytost, která mohla proniknout takřka kamkoli. Vybavili ji mnoha mimořádnými schopnostmi – nočním viděním; nenápadnými radary, kterými dokáže detekovat nebezpečí dosud vzdálené a neviditelné; pružnou a odolnou tělesnou schránou, která si bez obtíží poradí i s jinak svazující zemskou gravitaci; nevelkými, ale účinnými zbraněmi pro případ nutnosti bezprostřední obrany; neúnavnou trpělivostí a také schopností různými způsoby překonávat omezení dimenzí, v nichž je člověk svým způsobem uvězněn. Ostatně tento lidský úkaz byl (a je) jedním z hlavních předmětů zkoumání, zároveň se zkoumáním možností, jestli je lidská rasa připravena se tohoto omezení vzdát. Existuje teorie, a to teorie nanejvýš pravděpodobná, že toto omezení se skrývá v lidské mysli, což je paradox, neboť mysl sama je nekonečná a propojená s celým vesmírem na mnoha jiných úrovních a s fyzickou existencí ji kromě tohoto omezení nespojuje nic. Předpokládá se, že tento zvláštní vzorec vnímání byl člověku zakódován záměrně, ale o motivech se vedou spory. Zmíněné bytosti mají díky své převaze v tomto ohledu velkou schopnost pronikat lidskou myslí, zejména tou, která je přirozeně nakloněna být součástí tohoto velkého experimentu. Začátky byly zde na Zemi jistě obtížnější, ale dnes, kdy jsou už zásadní lidské vlastnosti zmapovány a jejich příznaky jsou utříděny a pojmenovány, je mnohem jednodušší vytipovat pro tyto bytosti možnosti dlouhodobějšího pobytu, kde bude důstojně postaráno o jejich nezbytné tělesné potřeby, a zároveň pak takové místo poslouží jako základna pro noční expedice. Samotné vysílání informací se odehrává převážně v přímém přenosu na frekvencích 25 Hz.
Po splnění úkolu se tyto bytosti vracejí domů do slunečního systému Taygety a odkládají svá dokonalá, ale již nepotřebná těla, zanechávajíc své dočasné hostitele, aby nad nimi ve své omezenosti truchlili, vzpomínali na marcipánové tlapičky, heboučký voňavý kožíšek, růžovou tlamičku, nekonečné chvíle pohody a tisíce drobností, kterými tato vzácná návštěva prosvětlila jejich život.
Bylo nám velkou ctí, Zorničko…
(a ráda uvěřím i v křemíkové nebe, kde bude vlak pobývat s větrákem, pokud to zmírní můj nezměrný stesk…)
50 fotek, loni na jaře, 97 zobrazení, 43 komentářů
Shodly jsme se s Eliškou, že Norové to s barvením vody (a přírody vůbec) nezřízeně přehánějí.
Všechny použité barvy jsou na přírodní bázi a ekologicky odbouratelné. Pakliže by se našel blbec, který by je chtěl odbourat.
24 fotek, červen až listopad 2018, 55 zobrazení, 17 komentářů
Svou představu o ideálním bydlení jsem nově rozšířila o trávu na střeše a vodopád na pozemku. Přivítání při návratu domů nějakým drobným atmosférickým jevem nebo liškou sice nevyžaduji, ale rozhodně vnímám jako plus.
V českých podmínkách dělám co můžu, pět koček místo lišky, porost alespoň na zdech..., ale Norsko je Norsko.
20 fotek a 1 video, 11.2.2018, 199 zobrazení, 102 komentářů
Ztroskotání na ostrově
Sobotní stoupání k vrcholu Sněžníku každým krokem mařilo naše naděje, že nahoře spatříme něco jiného než již tradiční šeď s dohledem tak nanejvýš na svačinu nejbližšího souseda. Mraky se táhly nahoru po úbočí zároveň s námi, pohlcovaly okolní kopce i náš počáteční optimismus, že budeme ve stoupání rychlejší. U slůněte nám bylo jasné, že si užijeme obvyklé nepřízně, mrazivý vítr nás bude hryzat do kostí a zabodávat ledové krystalky do očí. A pak jsme vystoupali poslední výškové metry od pramene Moravy a ocitli se na slunečném ostrově uprostřed nekonečného moře. Z Pradědu vyčníval pouze vysílač a nejbližší pevninou na obzoru byly Rozsutec (údajně) a Sněžka (jistojistě). Mezi trosečníky uvězněnými na střeše Evropy panovala družná a euforická nálada. Dalekohled putoval od očí k očím, slivovice od úst k ústům a nadšení Poláci zapózovali všem bez rozdílu rasy, národnosti, věku či pohlaví. Žádostem o foto v různých jazycích jsem porozuměla snadno, jelikož mi byl zároveň do ruky vecpán cizí foťák nebo mobil. Celá atrakce vydržela asi hodinu, než vzdouvající se moře pohltilo i nás.
Můžete se podívat – Králický Sněžník, ostrov v moři mraků :-)
5 videí, 28.7.2017, 114 zobrazení, 18 komentářů
Když koně běží po Planině.

Před pár lety jsem dostala poštou nevyžádaný vypracovaný horoskop, jak tak člověku občas přijdou nevyžádané tiskoviny, když neuváženě někde udá svou adresu. Ani to nebyl takový ten zábavný a nicneříkající, nýbrž se tvářil jako něco seriózního a byl poměrně obsáhlý a samozřejmě sliboval být po zaplacení drobného poplatku ještě mnohem obsáhlejší :-D. Dočetla jsem se například, že ve druhé polovině svého života budu žít v blahobytu, což mě naplnilo radostí, neboť obdržet dvě dobré zprávy v jedné kratičké větě se mně často nestává. Samozřejmě ta lepší z nich byla, že druhá polovina mého života je zatím někde v nedohlednu a přiznám se, že moje úsilí dosáhnout hmotného zabezpečení po této zprávě značně ochablo. Ale poslední dobou mívám občas podezření, že už v té druhé polovině neodvratně jsem. Místy se mám tak dobře, až sama sobě závidím.
Třeba právě:
Když koně běží po Planině.
Když můžu každý den pít průzračnou chladnou vodu ze studánky.
Když na zšeřelé lesní cestě potkám laň velkou jako kráva.
Když mlčky posedíme s pasáky, každý žvýkaje své stéblo trávy.
Když objevím na okraji louže stopy vlka, který se z ní napil.
Když sbírám byliny na louce provoněné mateřídouškou.
Když za večera praská oheň a dým z ohniště stoupá až někam tam, kde jsou Altair a Vega.
Když koně běží po Planině...
... mám zcela iracionální touhu uvěřit, že všechno dobře dopadne. Že jednou vstoupíme do světa mluvících skal a naslouchajících stromů, načerpáme moudrost z pramenů řek, matky Země se budeme s ostychem dotýkat bosou nohou, pohlédneme do očí vlka a uvidíme sebe.
15 fotek, červenec 2017, 125 zobrazení, 64 komentářů
Ani nevím, v jakém znamení je letošní rok podle čínského zvěrokruhu, ale ten můj je ve znamení koní a hadů. V Arménii mně několikrát zkřížila cestu zmije levantská, největší měla tak 130-140 cm a její nádherné měděně zlaté tělo mělo v průměru kolem 8 cm. Plazila se nevzrušeně ve skalnatých horách kousek přede mnou a já jsem si ten silný zážitek nezkazila focením. Zmije levantská dorůstá až do dvou metrů a údajně je dost agresívní, ačkoliv jedem prý šetří. Tak nevím, jak je to myšleno, třeba jako že se podívá a řekne si, na tebe, blbečku, stačí dvě kapky... Tahle byla asi už dost stará a zkušená na to, aby se bezdůvodně vysilovala. Ale také je možné, že se s nebezpečným člověkem ještě nesetkala a měla mne za mírumilovného medvěda, který je v těch horách mnohem běžnější.
Zato malá slovenská zmijka nedala najevo žádnou plachost, jak se o zmijích traduje, ale rovnou se nachystala mě kousnout. Všimla jsem si jí na poslední chvíli a strnuly jsme každá ve své poloze, já v nedokončeném kroku, ona ostražitě měřila vzdálenost. Taky už jsem dost stará a zkušená a nechci zbytečně plýtvat zmijím jedem, tak jsem si na focení vzala raději dlouhý sklo.
A hřebci na Planině, to už je klasika, i díky nim tam život stále ještě plyne v přirozených rytmech...
22 fotek, 18.6.2017, 135 zobrazení, 44 komentářů
V okolí kaňonu Azat započala sezóna sběru vlašských ořechů a každého zdatného koně bylo domorodcům třeba. Našemu organizátorovi Toníčkovi se ale podařilo vydyndat na domorodcích náhradu. Kojící klisničky, co měly od náročných prací úlevu. Myslím, že jsme byli půvabná skupinka, co každou chvíli zastavovala ke kojení a k rychlejšímu tempu nás popoháněl jednoroční pubertální hřebeček, který už měl zájem o kojení až na druhém místě. Troufám si tvrdit, že z fotek není znát, že jedna klisna byla slepá na jedno oko, druhá mírně kulhala a třetí měla nebezpečně uvolněnou podkovu. Byly na své vady zvyklé a v náročném terénu se pohybovaly lehce. Náročnost terénu ovšem z mých fotek patrná také není, neboť na exponovaných místech jsem prozíravě zavírala oči a dá se snadno pochopit, že takto se toho mnoho vyfotit nedá. I já jsem na své vady zvyklá a tak chůzi po okraji srázu podobně jako přemýšlení o věcech mně nesrozumitelných pokojně přenechám koňovi.
Na fotkách - strůjce výletu do Arménie Toníček, jeho milá paní, moje dcera, mě až na drobnou výjimku reprezentují koňské uši přede mnou.
1 fotka a 2 videa, červen 2017, 116 zobrazení, 12 komentářů
Na první fotce kabina lanovky zespodu, ve výšce 360 m bez opory na celém úseku. Následují dvě velmi nekvalitní videa z kabiny, ale případným zájemcům snad poslouží :-) V ruském komentáři ve druhém videu jsou obsažena základní technická data. V prvním videu možná taky, ale tam ho kvůlivá ječení pasažérů neuslyšíte. Neječíme my. My nikdy neječíme.
112 fotek, červen 2017, 210 zobrazení, 245 komentářů
Popisky v arménštině mi to nechce přijmout. A tak jste přišli o to nejlepší z celého alba.
Se zpožděním doplňuji slíbený Eliščin komentář k Jerevanu:
Arménie je tak trochu Balkán vynásobený tisícem. V Asii. První pohled na Yerevan budí dojem, že se člověk ocitl v hlavním městě země, kde již pozítří znamená předevčírem. Ruština tu funguje jako angličtina ve zbytku světa a angličtina sama je k ničemu, takže mlčím a po večerech se učím rusky, už umím asi 20 slov, ze kterých skládám celkem roztomilé věty. U většiny budov se člověk musí ptát, proč je vůbec kdy někdo začal stavět a jak je možné, že ještě stojí. Myslím si, že stejný názor sdílí i sami Arméni, domy totiž ze zásady nedostavují a používají maximálně první dvě patra, přežitky jako okna a fasády se tu prostě nenosí a celé město tak vytváří dojem dost neutěšeného architektonického bizáru. Nicméně celá tahle nesourodá mozaika nějak zázračně funguje, ulice jsou plné stromů a života, Arméni jsou pohostinní a krásní, všichni všem při každé příležitosti (nebo i bez ní) dávají růže, které se prodávají na každém rohu a celý ten chaos, nad kterým se v dálce vznáší 5 137 metrů vysoký Ararat, působí jako jeden velký umělecký happening.
35 fotek, 29.1.2017, 433 zobrazení, 170 komentářů
klíčové slovo: Gabrielka
3 fotky a 1 video, 19.9.2016, 139 zobrazení, 12 komentářů
Letos nás zasáhla kočičí přílivová vlna. Zatímco v minulých letech jsme si hověli ve stojatých vodách, jak se nám teď jeví přítomnost našich kočiček Frančesky a Zory a kocourka Simby (zachráněných z životních situací různého stupně nebezpečnosti), letos se kočičí tsunami ohlásila s předstihem na jaře dramatickým příchodem kocoura divokého. Kocour divoký, který se pokusil ztéct náš dům pootevřenou ventilačkou, po svém vyproštění a následném nočním vyšetření na veterině přijal jméno Jarda a na dva krásné měsíce se stal součástí kočičí rodiny, dokud mu nesrostlo zpřetrhané kdovíco a mohl zase začít chodit. Ale o něm bude jednou jiné album. Asi před měsícem si sousedi pořídili kocourka. I o něm bude ještě i jiné album. Když k nám zavítal poprvé, domnívali jsme se, že jde o pouhou rekognoskaci. Po týdnu jsme se smířili s tím, že jde patrně o anexi, nyní již víme, že dezerce bylo to správné slovo. Kocourek již sousedy ani nenavštěvuje. A jelikož je to duše šlechetná, přivedl s sebou minulý týden dvě černá koťata. Kdoví, kde je sebral. Viděli jsme je přicházet, kocourek šel pyšně (sám jen trochu odrostlé koťátko), pořád se ohlížel, zda ho malé následují a vedl je k našim dveřím s výrazem - teď vám ukážu, kde se dobře žere. Koťata byla vyhublá s nafouklými bříšky a nesmírně vyděšená. Kocourkovi důvěřovala, ale nám ne. Teprve po několika dnech krmení a pomalého přibližování se nám podařilo první z nich odchytit. Druhé bylo ještě plašší a opatrnější. Myslela jsem, že jsou prostě z těch polodivokých koček, co k člověku už nikdy úplně nepřilnou. Ale byla to asi spíše nějaká neblahá zkušenost s lidmi, která jim velela uskočit pokaždé, když jsme je chtěli uchopit. Přiznám se, že poprvé jsme je tak nějak ulovili. Myslím, že ještě žádná oběť si nepřála tak moc být ulovena. Koťátka se k nám okamžitě přimkla a mazlila se tak usilovně, že to předčilo všechno nám dosud známé kočičí mazlení. Jsou prostě skvělá a nejradši bychom si je nechali, ale... šest už je přece jen příliš. Netoužíte někdo po dvou kočičích holčičkách, jsou jim tak dva měsíce a mají se k světu a jsou příkladně čistotné.
Apoštolky  24
20 fotek, červen 2016, 115 zobrazení, 83 komentářů
na Rusavě
30 fotek, prosinec 2015 až březen 2016, 291 zobrazení, 186 komentářů
Až se mě léto zeptá, co jsem dělala v zimě...
12 fotek, 17.11.2015, 231 zobrazení, 100 komentářů | příroda
z mých fotek o ní budete mít jen mlhavou představu
11 fotek, říjen 2015, 160 zobrazení, 77 komentářů | příroda
díky za konejšivý klid v Chřibech
43 fotek, 25.10.2015, 217 zobrazení, 97 komentářů
https://www.youtube.com/watch?v=YKXCZ3PudbU
a že mi při výrobě dělal společnost Vlasta Redl, tak ještě jednu, co by vlastně klidně mohla být o fotkách: https://www.youtube.com/watch?v=hVqP73DQBjI
A nakonec jedna vcelku nepodstatná informace - fotky jsou z parku sanatoria v Jablunkově.
27 fotek, 28.9.2015, 203 zobrazení, 126 komentářů
Na horách je sympatické (kromě jiného), že trpělivě čekají na svém místě, neutíkají ze záběru a jsou fotogenické za všech okolstojíčností. A i když fotka není dobrá, hory zůstávají krásné. Překrásné.
35 fotek, 25.8.2015, 118 zobrazení, 74 komentářů
Přišel nečas, čas dozrál k zasvěcení. Pokorně jsme uctily Bohyni a ona poodhalila svou vlídnou tvář. V té chvíli selhala všechna záznamová technika (a že jsme se jistily, bylo jí povícero) a naše srdce se zachvěla radostí a mysl se podivila a užasla. Nebudeme víckrát rušit Tvůj posvátný vrcholový klid, nýbrž Tě budeme v rozjímání obcházet po úbočí jako Kailás, s vědomím sounáležitosti.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron