alba uživatele hedraseber
| Eliška Šottová |
75 alb,
10706 zobrazení
seřazeno podle data vytvoření
| oblíbení uživatelé
| oblíbená alba
| 55× oblíbenec
-
-
-
-
-
Jóó, ... to bylo tenkrát... jak nás Jirka pozval na Pink Floydy
-
Zjizvenou pustinou svého srdce
bloudím
obestřena těžkým snem vidím Tvá ústa mluvit
Tvůj hlas, jak za skleněnou stěnou, odhlučněný
ke mně nedoléhá…
jen Ty, sám… a sám…
(…jak dlouho ještě?) stále bdíš…
Najdu ten klíč, co otevírá bránu zapomnění
věčnost za mnou… věčnost přede mnou…
samota za mnou… samota přede mnou…
pak vstoupím do ticha zahrady Getsemanské…
Uslyším -
Už je takmer všetko minuté, zostaly len piesne labutie -
-
Slunce se něžně dotýkalo drsné kůry prastarého velikána... a já taky -
V hlavní roli mně drahá Kněhyně, dál totiž vidět ani nebylo. Čili dalo by se také říci, když už jsem tu, tak fotím -
-
Pár fotek z Trojáku a zbytek z trasy Třeštík - Dušná. Se svou představou o focení nádherné zimní krajiny jsem se musela rozloučit ve chvíli, kdy jsem učinila chlapské rozhodnutí běžet celou trasu se zdatnými běžkaři, co se kochají hlavně ujetými kilometry. I tak jsem měla nakonec zpoždění. -
jen si tak trochu zasoutěžím -
zapadání, zapadání sluníčka za kopce, tomu žádný nezabrání, Pánbůh to takto chce -
dohromady je svedly okolnosti
Příběh se šťastným koncem o tom, jak jsme zachraňovali přejetou veverku. Konec byl pro nás i trochu smutný, když jsme ji zdravou vypouštěli na svobodu. Ale (na fotce to nemám) přišla nás dvakrát navštívit -
jeden z důvodů, proč se nedíváme na televizi. Přátelé zvířat určitě chápou... -
Venku je pořád panáček... aneb vzpomínání na sluníčko Pěšky z Mokré na Mladcovou a bezcílné brouzdání přilehlými lesy jen tak pro potěchu duše i těla -
-
místo, kam nesmíte vstoupit, ale můžete se tam ocitnout -
komentáře
nebo přihlásit
přidat komentář